Na kraji lesa v jednom rybníce žili zlomyslní vodníci. Namluvili lesním bludičkám, že všichni lidé, kteří procházejí lesem jsou špatní a že musí být utopeni. Dobrotivé bludičky jim tedy lákali do rybníka pocestné, vodníci je topili a schovávali si dušičky do hrnečků. Jednoho dne když se začalo stmívat, zabloudil v nedalekém lese dřevorubec. Když odpočíval, spatřil tančící bludičky. Jedné bludičce zhaslo světýlko. Dřevorubec jí světýlko rozsvítil a bludičky lehce odtančily. Pokračoval v cestě a přišel až k rybníku, kde jeho dušičku okamžitě lapili vodníci. Bludička, které dřevorubec rozsvítil světýlko, objevila bezvládné tělo dřevorubce a rozhodla se, že ho zachrání. Byl to přece dobrý člověk. Hledala pomoc v knize kouzel, ale ta byla lety poničená. Zjistila, že musí vrátit dřevorubcovu tělu dušičku a dát mu své světýlko. Co má dělat dál už bylo nečitelné. Bludička tedy vynesla hrneček s dřevorubcovou dušičkou a dala ji tělu. Dala mu i své světýlko, ale nic se nestalo. Sklonila se nad dřevorubce, když vtom zakopla a jak zavrávorala, spadla na něj... ...nevědomky dřevorubce políbila. Ten rázem ožil a samou radostí se do hodné bludičky zahleděl.


Zpět